Předevčírem jsem se "konečně" dočkal bouračky na naší oblíbené křižovatce.
Neviděl jsem ji na vlastní oči, nevím, co se komu stalo, zjevně šlo ale "jen" o běžný karambol se zmačkanými plechy u semaforu. Z oranžově namalovaných značek na asfaltu lze vyčíst, že někdo horkokrevnější si zřejmě nevšiml, že se blíží k semaforu, kde by mohla naskočit červená, nebo ke křižovatce, kde někdo před vámi odbočuje doleva. V poslední chvíli se ještě pokoušel uhnout doleva, tam ale před časem silničáři nasázeli obrubníky oddělující tramvajové koleje od jízdního pruhu pro auta. Smůla.
Nevím, jak na ostatní, na mě ale křiklavá barva vyznačující místo srážky docela působí. Dřívější křída nebo písek, které rychle po havárii zmizely, určitě svému hlavnímu úkolu taky posloužily. Po vyfotografování a zanesení do protokolu ale vyprchaly do ztracena a život šel dál, jako by se vůbec nic nestalo. Oranžové (někdy červené nebo světle zelené, zkrátka vždycky dobře viditelné) a poměrně trvanlivé obrysy nabouraných aut mohou trochu napomáhat i prevenci dalších nehod. Jejich hustota výskytu může řidiče upozornit na nebezpezpečná místa lépe než značka varující před úsekem častých nehod. A třeba i jediná taková "malůvka" podvědomě ovlivní každého, kdo přes ni přejíždí.
Zkrátka, když jedu po podobně "vyzdobené" silnici, uvědomím si, že by takhle mohl jednou někdo obkreslovat moje auto, a zase jsem chvíli vzornějším než vzorným účastníkem silničního provozu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
tož vás tu všechny pěkně vítám a přeju vám to, co přejete vy mně :-)
1 komentář:
Tak zase to bylo trochu jinak...když mi volal manžel z práce, tak mimojiné mi řekl, že hlásili v rádiu, že u nás na křižovatce se srazila auta. Podívala jsem se z okna, ale nic jsem neviděla. Ráno, když šel muž do práce a já mu dle našeho hezkého zvyku mávala, tak jsem ho upozornila na onu "malůvku".
Na křižovatce blízko našeho domu dochází k malým karambolům docela často a tak když slyšíme hvízdot brzd...většinou jen zkonstatujeme...ubrzdil to...
Někdy neubrzdí...
Souhlasím s tím, že je dobře nejen barevné "zvýraznění" nehody, ale určitě mi dáte za pravdu, že vnímáme při svých cestách i malé pomníčky...
Co při tom prožíváme? Většinou jsou dál od silnice, někdy jsou hodně nenápadné. Tak tady někdo zemřel...možná žena, možná muž, možná dítě...možná vaše známá či známý, někoho někdo nějak blízký.Označení místa úmrtí je čím dál častější a nemusí to být jen na silnici. Neříká nám jen, že tady a tehdy se něco stalo, říká ZASTAV SE!
Zastav se, přibrzdi...na silnici, na cestě, v životě...
"Malůvku" spláchne časem déšť, ale my si ji budeme pamatovat. Měli bychom si ji pamatovat.Určitě si každý vzpomene, kde takovou malůvku nebo pomníček viděl.A pro někoho je to mimobodový nadzákon.
Okomentovat