Medvědí rodinka podruhé

Dneska jsem se v rádiu doslechl, že medvědí rodinka úřadující v Turčianských Kľačanech bude ušetřena. Tedy, její podstatná část. Ochránci přírody nakonec vybojovali život aspoň pro tři čtvrtiny medvědů. Podařilo se jim usmlouvat, aby lovci zastřelili "jenom" jedno mládě. Počítají s tím, že medvědici ztráta potomka natolik vyděsí, že i se zbytkem rodiny uteče někam jinam.

Zajímavá myšlenka, jen si nejsem jistý, nakolik lze chování mědvedice v takové vyhrocené situaci předpovědět. Nemůže ji spíš tenhle útok proti lidem popudit natolik, že stejně nakonec skončí s kulkou v těle? Netroufám si odhadnout. A kdyby nakrásně přece jen se zbytkem rodinky utekla z Malé Fatry, nepřesune se prostě jen někam jinam, kde se vrátí ke svému stávajícímu způsobu života? Příliš mnoho otázek a žádná jednoznačná odpověď.

Přijde mi, že tohle méně drastické rádobyřešení problém pouze odsouvá, ale neřeší. Já sám ale žádné rozumné řešení, které by uspokojilo všechny strany, nemám. Dokud si na šelmy v našem okolí opět nezvykneme a dokud podle nich nezměníme svoje chování, budou mít asi šelmy smůlu.

Pivo z ledovce

Podnikání má v Grónsku zelenou. Turistický ruch je vzhledem k určité odlehlosti ostrova poněkud omezený, i když i tady se dá pronajmout nějaká ta chatka, případně pobýt v hotelu. Když ale lidé nejezdí k ledovci, může ledovec přijet za nimi. Třeba v podobě speciálního piva, ležáku světlého i tmavého, které se vaří z rozpuštěného arktického ledu.

Včera se vydalo prvních 660 hektolitrů tohoto tradičního vikinského nápoje za svými zákazníky. Prozatím se bude prodávat jenom v Dánsku za bratru 5 Eur, výrobce ale plánuje s rozšiřováním na další trhy. Nejdříve se asi dočkají v Německu, kde se pivo plní do lahví. Po něm by měly následovat Spojené státy, kam je to vlastně z Grónska nejblíž. Nepočítám-li Island. Pivo, vařené z vody staré zhruba dva tisíce let, má údajně velmi zajímavou chuť, podstatně jemnější než konurence vyráběná z vody současné.

Pivovar s roční kapacitou 4.000 hektolitrů piva sídlí ve městečku jménem Narsaq, původně obchodní stanicí, které je zajímavé třeba tím, že neleží na břehu moře. Takže na výlet se tam dá vyrazit buď lodí, nebo vrtulníkem. Možná by na místě šla domluvit i exkurze v pivovaru.

Llanwrtyd Wells

Internet je úžasný zdroj čehokoli. Pro mě hlavně informací. Jak postupně zakrňuje má stále chabější paměť, obracím se k téhle studnici poznání čím dál častěji. Zkrátka, co nenajdu v hlavě, najdu v Internetu.

Včera jsem náhodou narazil na fotky z poněkud ztřeštěného mistrovství světa ve šnorchlování v rašeliništi. Tohle mistrovství probíhá od roku 1985 ve druhém nejmenším městečku Velké Britanie a má přesně daná pravidla. Soutěžící vybavený maskou, šnorchlem a ploutvemi (s ohledem na chladnou vodu se doporučuje i neoprenový oblek) musí zdolat dvě délky příkopu vykopaného v rašeliništi a naplněného vodou. Příkop je hluboký 4 stopy (asi 120 cm) a dlouhý 60 yardů (asi 54 metrů). Základní podmínkou je, že plavec může k pohybu ve vodě použít pouze komíhání ploutvemi, tempa rukama jsou zakázána. Pro někoho legrace, pro někoho sportovní výkon.

Protože s jídlem roste chuť, přibyl v roce 2000 další světový šampionát - mistrovství světa ve šnorchlování na horském kole. Závodníci jsou vybaveni vlastní maskou a šnorchlem a zapůjčeným kolem, které má pneumatiky naplněné vodou a olovem. Podmínky jsou obdobné, jen trať měří jen 45 yardů (něco přes 40 metrů) a příkop je hluboký 6 stop (asi 180 cm). I tento sport získává postupně na popularitě, takže je jen otázkou času, kdy přibude další mistrovství.

A teď ještě ke studnici informací. Jak jsem tak zjišťoval všechno možné o velšském městečku Llanwrtyd Wells, dozvěděl jsem se nejen to, že při posledním sčítání (z roku 2001) mělo pouhých 601 obyvatel a že kromě zábavy v rašeliništi pořádá i další různě ztřeštěné akce, třeba maratonský závod a závod ve sprintu člověka s koněm. Dozvěděl jsem se taky, že jeho partnerským městem je od roku 1993 Český Krumlov a že tady za druhé světové války sídlila československá škola spravovaná naší exilovou vládou. Budova místního hotelu posloužila jako mateřská i obecná škola a dokonce i jako reálné gymnázium. Krajané tedy mohli během války v Britanii absolvovat školní docházku až k maturitě. Škola pomohla ke vzdělání mnoha dětem uprchlíků, ale i některým letcům, kteří zde úspěšně odmaturovali. A tohle všechno bych se bez Internetu asi nedozvěděl.

A ještě něco - protože letos mistrovství světa ve šnorchlování nestíhám, můžu si zazávodit aspoň díky flashové hře :-)