Úvahy o životě a nad životem

Při brouzdání po webu jsem narazil na knížku Darji Kocábové Třikrát a dost. A protože mě zaujala takřka na první pohled, zatoužil jsem po tom si ji co nejdříve přečíst. Koupil jsem si ji ještě ten den (resp. večer, když jsem s jazykem na vestě dochvátal do knihkupectví tři minuty před zavírací dobou). Pustil jsem se do ní hned cestou domů. Ale slíbil jsem si, že ji neshltnu naráz, že si ji budu dávkovat po částech. Nakonec jsem ji stejně zvládl za tři dny...

Poměrně tenký svazek je svým rozsahem přístupný i těm, kdo čtení moc nedají a spíše sáhnou po nějakém časopise. Navíc jednotlivé povídky (možná spíš zamyšlení či vzpomínky) nejsou příliš dlouhé. Na 128 stran se jich vešlo rovných třicet. Jsou uspořádány vždy po třech do deseti různých tematických částí, takže se opravdu dají číst třeba i napřeskáčku, a ne jen "klasicky" od začátku do konce.

Příjmení autorky bude něco říkat většině Čechů. Její syn je hudebník, její muž evangelický farář a její vnučka už se také začíná zvolna prosazovat. Autorka sama se však nemusí za své slavné příbuzné nijak schovávat. Je uznávanou zkušenou psycholožkou, která pomáhala do tuzemské praxe zavádět různé alternativní způsoby přístupu k duševně nemocným.

Ve svých lidských minipříbězích vykresluje své dojmy, názory, pocity, strachy i radosti. Popisuje i několik případů ze své různorodé praxe. I když její jazyk nepůsobí dokonale a uhlazeně beletristicky a místy z něj odbíhají poloprofesionální až profesionální výrazy, dokáže na malé ploše navodit patřičnou náladu a vykreslit konkrétní prostředí.

Textů, které nutí člověka přemýšlet a zamyslet se, není nikdy dost. A mezi ně dozajista patří i Třikrát a dost Darji Kocábové.