Medvědi potřetí

V červenci a srpnu loňského roku jsem zpovzdálí sledoval vývoj situace v Turčianských Kľačanech, kde se schylovalo k honu na medvědy, kteří údajně ohrožovali obyvatele této obce. Protože už uplynul nějaký čas, zajímalo mě, jak to s povedenými huňáči nakonec dopadlo.

Hledat informace tohoto druhu dá někdy trošku zabrat a jak už to tak bývá, nalezl jsem i to, co jsem původně nehledal - zajímavý informační server o medvědech a všech úskalí jejich života v blízkosti výskytu lidí; pokud jste tedy ještě nezapomněli slovensky, doporučuji vám server medevde.sk. Nakonec jsem ale přece jen uspěl. Našel jsem krátkou zprávičku na serveru bleskovky.sk, který přebírá texty z deníku Nový čas. Jen ten se zřejmě o osud této medvědí matky se třemi mláďaty zajímal důsledně.

Ale zpět k jádru věci. V oné zprávě jsem se dozvěděl, že setkání s myslivci nepřežila zasloužilá trojnásobná matka. Padla loni v létě krátce po zveřejnění ne příliš určité informace o tom, že se plánuje odstřel jednoho z jejích mláďat. Protože každý z pětice lovců měl povolen odstřel jednoho kusu (nechápu proč, když medvědi byli čtyři) a protože mláďata smrt jejich matky opravdu náležitě vyděsila, zůstalo jen u jedné trofeje. Získal ji nejmenovaný člen místního mysliveckého sdružení (pokud chcete zjistit který, asi si budete muset zajet přímo na místo). Povolenky k odstřelu mláďat vypršely a myslivci už o jejich prodloužení nepožádali. Co je s nimi teď (s medvědy), ví asi jen Bůh (nebo možná také místní občané).

V článku je jště zmínka o tom, že do Kľačan se vypravili i zástupci organizace Sloboda zvierat, kteří zjistili určité přestupky ze strany lidí. Nově postavená zemdědělská usedlost, kterou medvědi několikrát přepadli, měla být podle projektu obehnána elektrickým ohradníkem. Nebyla. A navíc se v její blízkosti povalovaly zbytky poražených zvířat. A divte se pak medvědovi - všežravci, že si přijde k takto prostřenému stolu.

Medvědí rodinka podruhé

Dneska jsem se v rádiu doslechl, že medvědí rodinka úřadující v Turčianských Kľačanech bude ušetřena. Tedy, její podstatná část. Ochránci přírody nakonec vybojovali život aspoň pro tři čtvrtiny medvědů. Podařilo se jim usmlouvat, aby lovci zastřelili "jenom" jedno mládě. Počítají s tím, že medvědici ztráta potomka natolik vyděsí, že i se zbytkem rodiny uteče někam jinam.

Zajímavá myšlenka, jen si nejsem jistý, nakolik lze chování mědvedice v takové vyhrocené situaci předpovědět. Nemůže ji spíš tenhle útok proti lidem popudit natolik, že stejně nakonec skončí s kulkou v těle? Netroufám si odhadnout. A kdyby nakrásně přece jen se zbytkem rodinky utekla z Malé Fatry, nepřesune se prostě jen někam jinam, kde se vrátí ke svému stávajícímu způsobu života? Příliš mnoho otázek a žádná jednoznačná odpověď.

Přijde mi, že tohle méně drastické rádobyřešení problém pouze odsouvá, ale neřeší. Já sám ale žádné rozumné řešení, které by uspokojilo všechny strany, nemám. Dokud si na šelmy v našem okolí opět nezvykneme a dokud podle nich nezměníme svoje chování, budou mít asi šelmy smůlu.

Pro medvědy už tu není místo

Není to tak dávno, co jsme fandili Brunovi, a už tu máme rovnou celou medvědí rodinku, kterou čeká stejný osud.

Bruno byl první hnědý medvěd v Bavorsku po 170 letech. Zabloudil tam přes Rakousko z italských Alp, kam byl vysazen s dalšími vrstevníky. Protože ale chtěl poznat svět, rozhodl se přestěhovat o kus dál. Po tom, co v novém bydlišti zadávil přes dvacet ovcí a pár koz, rozhodli se nakonec tamní úřady, že může být nebezpečný i lidem, a vydaly příkaz k jeho odchytu. Když se ani speciálně vycvičeným psům z Finska nepodařilo ho vystopovat a zajmout, vydal stejný úředník povolení k jeho odstřelu. Bruna dostihla smrtící kulka 26.6.2006 a už mu nepomůžou ani protesty, které se na bavorského úředníka sesypaly ze všech stran. Medvědovi jsou zjevně hranice ukradené, kdyby ale pochopil, že v Itálii mu nic podobného nehrozí, asi by se nevypravil do světa.

U nás se podobná medvědí akce odehrála v roce 2000, kdy do Beskyd přicházel ze Slovenska na loupeživé výpravy medvěd Míša z Brodské. I když toho se nakonec podařilo odchytit, stejně se nedočkal "radostného" zbytku života v zoologické zahradě. Po převozu do karantény se mu totiž podařilo uniknout z klece, takže byl zastřelen na útěku. Podle zprávy zasvěceného ale šlo o nebezpečnou a krvelačnou šelmu, která zabíjela jen pro vlastní potěšení, a která se navíc při setkání s lidmi nechovala vůbec plaše. Tudíž bylo potřeba ji nějak odstranit z chovatelského "ekosystému". Dneska si můžete Míšu prohlédnout ve Vlastivědném muzeu ve Vsetíně pod přírůstkovým číslem 201/2001. Vycpaného.

Nyní se myslivci těší na ještě zajímavější trofeje - v Turčianských Kľačanech mají povolení k odstřelu samice a jejích tří mláďat. Mědvedi už zadávili šest ovcí a dále útočí. Pastevci teď musí svůj zdroj obživy zavírat na noc do maštale a ovce jsou útoky medvědů tak vystresované, že jejich majitelům klesá tržba a zisk. Inu, hospodářská situace nemusí být nejrůžovější, úkolem moderního státu ale je zachovat co nejvíc pro následující generace. Proto by stát měl chovatelům vyplatit finační náhrady a zajistit, aby se jedné z posledních šelem v těchto končinách nic nestalo.

Medvěd je zjevně v našem současném světě anachronismem. V Evropě do dnešní doby přežil jen na několika málo místech a tam, kde se vyskytoval před 100 nebo více lety, už s ním dávno nikdo nepočítá. Jeho místo stihli zaplnit myslivci, kteří "regulují" stav divoké zvěře pomocí svých brokovnic a kulovnic. Sousloví přirozený predátor je považováno spíš za nadávku a těch pár lišek, vlků, rysů nebo jezevců je trpěno jen proto, že i na ně si můžou čas od času vystřelit. Považte, jaká hrozba, když se v jejich revíru objeví něco tak nepředstavitelně velkého, jako je medvěd! Hrůza pomyslet.