Když se motor vydá na výlet

Možná jde o souhru podivných náhod, možná se začíná rýsovat nový trend ve výrobě automobilů. Mám na mysli motory, které se po nárazu katapultují z automobilu. Na začátku letošního jara došlo hned ke dvěma podobným událostem, které se naštěstí obešly bez smrtelných zranění.

K prvnímu případu došlo první jarní den. V Brně se srazil automobil audi s autobusem tak "šikovně," že okamžitě přišel o svou pohonnou jednotku i s převodovkou. Agregát na své poslední cestě nikomu neublížil, doputoval až do blízkosti nedaleké čerpací stanice.

O dva dny později ve druhém případu vyzkoušel pro změnu řidič ještě silnějšího vozidla pevnost svého svěřence při setkání s betonovou zdí. Po smyku narazilo v Praze ferrari do betonového nosníku tramvajové trati. Motor se poroučel spolu se zadními koly. Do této smutné trosky zanedlouho narazil řidič superbu, jeho motor však zůstal na místě.

Zaznamenání hodný je mimo jiné fakt, že nezáleží na umístění motoru ani na poměru jeho hmotnosti k celkové hmotnosti vozidla. V prvním případě je motor umístěn vpředu, ve druhém vzadu. Důležitými faktory budou podle všeho způsob uložení a upevnění motoru a rychlost v okamžiku nárazu. Každopádně, až kolem vás pojede nějaký silnější vůz, raději počítejte s tím, že z něj by na vás mohl vyběhnout zdivočelý motor.

Neřízené střely

Od zavedení nového silničního zákona uplynula teprve chvíle a některým jedincům už opět očividně otrnulo. Jedním z příznaků je to, že na křižovatce u našeho domu už zase každý týden dojde nejméně ke dvěma haváriím. Pokud nestojí na každém rohu a na každém kilometru silnice policejní hlídka lapající všechny provinilce, čím dál víc lidí zkouší, co si může dovolit.

I když většina řidičů ještě dodržuje předepsané rychlosti, objevují se už zase závodníci spěchající odnikud nikam pokud možno co nejrychleji. Prodírají se šňůrami těch slušnějších takovou neurvalostí, že dokážou zvednout hladinu adrenalinu i holubičím povahám. Mobilní telefonisté už zasel drží telefon u ucha rukou, nemluvě o tom, že ztrácejí soustředění na okolní svět a mají zpomalené reakce.

A dodávky už zase brázdí naše silnice jako neřízené střely. Bezmála třítunové bestie se díky silným motorům dokážou rozjet dost rychle. Jejich řidiči (kteří se zřejmě řadí do kategorie profesionálů) ovšem poněkud zapomínají, že fyzikální zákony nejde porušovat tak jednoduše jako zákony silniční. Rozjetá dodávka má ve srovnání s osobním autem delší brzdnou dráhu a v zatáčkách na ni kvůli větší hmotnosti a výšce působí větší odstředivé síly.

Proto se většinou snažím, abych se rozdrážděným dodávkám klidil co nejrychleji z cesty. Musím zaklepat na dřevo, zatím se mi to daří. Všichni ale takové štěstí nemají. Poslední havárie na naší křižovatce se odehrála nad ránem. Bylo něco po čtvrté ranní, když mě probudilo známé kvílení pneumatik a následný tupě třaskavý úder. Rozjetá dodávka narazila do náklaďáku. Naštěstí. Protože kdyby takhle trefila osobní auto, asi by to neodnesl jen rozpláclý čumák provinilce a škrábnutý rám pod ložnou plochou potrefeného nákladního auta.

Lidé jsou prostě nepoučitelní chybami ostatních. A některé nenaučí opatrnosti ani chyby vlastní. Věřím ale, že na každého jednou dojde. Ať už tady nebo tam. I na ty neřízené střely na čtyřech kolech. Jestli ještě neznáte server Chci žít, určitě stojí za návštěvu a ukázku začínajícím a suverénním řidičům.

Kočičí hlavy vs. asfalt

Bydlím na poměrně rušné ulici. Ta byla hodně dlouho vydlážděna kočičími hlavami, takže když kolem projelo auto, bylo to také jaksepatří slyšet. A že kolem nás jezdí aut! Rámus, tato daň za život ve velkoměstě, byl místy až nesnesitelný.
Když se na okolních silnicích postupně objevoval asfalt, začal jsem se těšit, až dorazí i k nám. Pár let to sice trvalo, nakonec jsme se ale dočkali. Po nějakém čase už ale můžu říct, že ke zlepšení došlo jen částečně. Provoz na asfaltu je skutečně tišší. Na druhou stranu je jízda po něm pohodlnější a bezpečnější, což svádí k rychlejší jízdě. Takže hlučnost se snížila jen nepatrně.
Dusot pneumatik na oblýskaných kočičích hlavách nahradilo vrčení po hrubším asfaltu, doplněné o časté hvízdání pneumatik gumujících asfalt při řezání zatáček. Nebo při brždění na přilehlé neméně rušné křižovatce. Nevedu si žádnou statistiku, ale počet havárií se podle mého hrubého odhadu nijak nezměnil. Dřívější problémy s bržděním na kluzkých kočičích hlavách nahradily problémy s bržděním při vyšších rychlostech. Takže týdně jsem svědkem alespoň dvou havárií, při se nichž naštětí jen mačkají plechy a odlétávají kusy vozidel.
Se změnou pravidel silničního provozu a se zavedením bodového systému se rychlost kolem svištících aut přece jen o trochu snížila. Počet havárií nemohu posoudit, protože v letním období se doma zdržuji přece jen méně často. Ale mám za to, že zatím jsem žádnou srážku neviděl.
Dalším problémem, který se projevuje ,,jen'' po dešti, je špatný odvod vody. Nevím, jestli za to může špatná práce projektantů nebo stavitelů, výsledkem ale jsou jezera vznikající v prohlubních a strouhy vyplňující okraje, protože kanálky u obrubníků jsou ucpané a silnice má místy špatný spád. Dříve se podobné problémy řešívaly sbíječkami a doplněním kanálů na místa se shlukující se vodou. Dnes se zřejmě všechno bude řešit soudní cestou, takže problém se nakonec rozplyne do ztracena.
Co si tedy myslím o pokroku v podobě asfaltování silnic? Myslím, že je to krok správným směrem, jen je potřeba ho nedrobit a udělat ho rovnou celý. Snad někdy jindy a někde jinde...