Není šéf jako šéf

ČTK se zase vyznamenala. Potažmo člověk, který připravoval její zprávu zhruba před týdnem, 14. února 2007, kterou převzala většina tuzemských periodik. V této zprávě o volbě nového prezidenta Turkmenistánu je jedna chyba způsobená špatným překladem z angličtiny. Alespoň předpokládám, že tato chyba vznikla při překladu. Sám se překládáním (i z angličtiny) zabývám a už jsem si prošel obdobím, kdy jsem si o sobě myslel, že rozumím úplně všemu. Teď už se pomalu dostávám do fáze, kdy nerozumím téměř ničemu, ale to asi souvisí s věkem...

Ale zpět k onomu článku, který vyšel třeba na iDnes nebo v jeho odnoži, deníku Metropolitní Expres (Mafra si libuje v anglických sklonech k porušování pravidel českého pravopisu ve vlastních jménech, ale to je asi trend současnosti, o tom možná někdy jindy, jestli to za to vůbec stojí). V něm se můžeme dočíst, že Lidová rady Turkmenistánu je nejvyšší zákonodárný sbor země, tvořený 2.500 hodnostáři a šéfy klanů. A o šéfech je vlastně mé zamyšlení.

Předpokládám totiž, že v anglické agenturní zprávě se objevil výraz "chief". Pokud nahlédnu do internetového slovníku na Atlasu, zjistím samozřejmě v první řadě, že chief je třeba ředitel, vedoucí, předseda, vůdce. Vše hovorově. Hned další záznam mi ovšem prozradí, že se může jednat o náčelníka (kmene). A to je samozřejmě ten správný překlad, používaný v podobných kontextech. Lidová rada Turkmenistánu tedy není složená ze šéfů klanů, ale z náčelníků klanů.

Podle mě je náčelník víc než šéf. Na rozdíl od šéfa má totiž obvykle morální autoritu a je uznáván většinou kmene nebo klanu. Ale asi bych chtěl v dnešní době moc, kdybych si přál, aby se ti, co připravují zprávy třeba pro ČTK, zamysleli nad tím, co dělají.

Cherna Gora

V pondělním Metropolitním expresu obvykle vychází na vnitřní dvojstraně rubrika Víkend ve fotografiích, tedy zajímavé záběry z událostí, které se odehrály o víkendu. Bývají tam hezké nebo zajímavé někdy hezké i zajímavé) fotografie, o popiscích se to ovšem občas říct nedá.

Popisek k záběru z čarodějnického reje v bulharské vesnici Černa Gora otištěný ve vydání deníku z 15. ledna svědčí o mechanizaci procesů výroby novin. Agenturní zprávy se přebírají v podstatě bez přemýšlení, obzvláště je-li oním přebírajícím člověk nezasažený azbukou (moje domněnka). Jinak by mu snad došlo, že Bulhaři nepoužívají latinku a že cyrilice se do angličtiny přepisuje trošku jinak než do češtiny. Alespoň v to doufám (že by mu to došlo). Bulharština je navíc v podstatě slovanský jazyk (já vím, je to lehce diskutabilní) a černá barva se ve všech mně známých slovanských jazycích vyslovuje víceméně obdobně.

Ono by ostatně stačilo přečíst si ten text nahlas. Pokud tedy anonymnímu převaděči textů budu alespoň trošku fandit. Středně duchaplnému člověku by mohlo kdesi ve vědomí probliknout, že v angličtině se ,ch' vyslovuje jako ,č'. Ale to bych asi chtěl moc. Takže, už se těším, až někdy vyrazím na dovolenou do Montenegra. Které sice neleží v Bulharsku, ale taky u moře (Jadran nebo Cherné, moře jako moře). A až mi podobná mechanická nevšímavost přestane vadit. Což se doufám nikdy nestane. Tedy, to druhé.

Vodní šroub

V dnešním Metru jsem narazil na článek popisující tragédii ve Vietnamu, kde se v sobotu cestou do školy utopilo 19 dětí. Na prvopočátku této smutné události stála porucha lodního šroubu. V článečku je ovšem uvedeno, že se jednalo o šroub vodní.

I když jsou si hlásky v a l velmi blízké (alespoň z fonetického hlediska), přece jen se jedná o samostatné prvky, které není radno zaměňovat. Co by si asi pomyslel lesník a vynálezce Josef Ressel, kdyby se dozvěděl, jak jeho potomci komolí název jeho vynálezu?

Ostatně, z hlediska etymologického jsou zajímavé i historické souvislosti. Ressel byl totiž o svůj vynález okraden ve chvíli, kdy si ve Francii nechával vyrobit součástky pro první parní loď poháněnou lodním šroubem. Slovo šroub se totiž v názvu tohoto vynálezu neobjevuje v angličtině (propeller, ačkoli technicky je přece jen označován jako screw nebo alespoň screw-propeller) ani v románských jazycích (varianty francouzského hélice nebo anglického propeller). Narazíte na ně například v češtině, němčině (Schiffsschraube) nebo ruštině (grebnoj vint).

Ono se vlastně ani o žádný šroub nejedná. Není se co divit Angličanůn, že mu říkají prostě vrtule. Za všechno totiž může Archimédés, přesněji jeho šroub. Ten totiž vrtal Resselovi tak dlouho v hlavě, až ho dovedl k jeho nezapomenutelnému vynálezu. Proto tedy šroub.

Ještě pár slov k článečku zmiňovanému na začátku. Tento kratičký příspěvek je dokonalou ukázkou produktu soudobé žurnalistiky. Není totiž napsán jako stručné oznámení o nehodě školní lodi. Místo toho je čtenáři nabídnut mikropříběh skupiny dětí, které zpanikaří a převrhnou vratké plavidlo. Mezi současnými novináři totiž panuje názor, že čtenáře by pár strohých vět nezaujalo. Těžko soudit. Ani onen článek, ani tyto úvahy každopádně nikomu život nevrátí.

Kvízy za všechny prachy

Patřím k poměrně pravidelným čtenářům deníků nabízených po ránu zdarma. Metro a Metropolitní expres mi vystačí jako čtivo na cestách mezi domovem a pracovištěm. S jejich obsahem jsem vcelku spokojen, jen mi vadí dost nekvalitně odvedená práce v zábavných rubrikách Metropolitního expresu.

Kvízy jsou určitě zajímavým zpestřením. Člověk si může prověřit své znalosti z různých tematických oblastí a možná se i k něčemu přiučit. Pokud to hned zase nezapomene. Co si ale myslet o autorech kvízů, kteří páchají tak očividné chyby? Jak můžou v roce 2006 psát o tom, že v Rakousku používají šilinky a groše? Kdo přišel na to, že hlavou Austrálie je prezident?

Zkoušel jsem se jednou ozvat se svými připomínkami na nabízenou emajlovou adresu. Nejen, že se nikdo nenamáhal mi odpovědět, dokonce ani nikdo v následujícím vydání neupozornil na to, že některé odpovědi označené jako správné správnými nebyly. Nyní již ke kvízům v těchto novinách přistupuji s jistou dávkou obezřetnosti, obzvlášť když se zhruba dvakrát týdně objevují opravy správných odpovědí v kvízech z předešlých vydání.

Co bych chtěl, když jsou ty noviny zadarmo? Aspoň to, aby nehlásaly hlouposti. Přinejmenším ne v zábavných kvízech.