Vodní šroub

V dnešním Metru jsem narazil na článek popisující tragédii ve Vietnamu, kde se v sobotu cestou do školy utopilo 19 dětí. Na prvopočátku této smutné události stála porucha lodního šroubu. V článečku je ovšem uvedeno, že se jednalo o šroub vodní.

I když jsou si hlásky v a l velmi blízké (alespoň z fonetického hlediska), přece jen se jedná o samostatné prvky, které není radno zaměňovat. Co by si asi pomyslel lesník a vynálezce Josef Ressel, kdyby se dozvěděl, jak jeho potomci komolí název jeho vynálezu?

Ostatně, z hlediska etymologického jsou zajímavé i historické souvislosti. Ressel byl totiž o svůj vynález okraden ve chvíli, kdy si ve Francii nechával vyrobit součástky pro první parní loď poháněnou lodním šroubem. Slovo šroub se totiž v názvu tohoto vynálezu neobjevuje v angličtině (propeller, ačkoli technicky je přece jen označován jako screw nebo alespoň screw-propeller) ani v románských jazycích (varianty francouzského hélice nebo anglického propeller). Narazíte na ně například v češtině, němčině (Schiffsschraube) nebo ruštině (grebnoj vint).

Ono se vlastně ani o žádný šroub nejedná. Není se co divit Angličanůn, že mu říkají prostě vrtule. Za všechno totiž může Archimédés, přesněji jeho šroub. Ten totiž vrtal Resselovi tak dlouho v hlavě, až ho dovedl k jeho nezapomenutelnému vynálezu. Proto tedy šroub.

Ještě pár slov k článečku zmiňovanému na začátku. Tento kratičký příspěvek je dokonalou ukázkou produktu soudobé žurnalistiky. Není totiž napsán jako stručné oznámení o nehodě školní lodi. Místo toho je čtenáři nabídnut mikropříběh skupiny dětí, které zpanikaří a převrhnou vratké plavidlo. Mezi současnými novináři totiž panuje názor, že čtenáře by pár strohých vět nezaujalo. Těžko soudit. Ani onen článek, ani tyto úvahy každopádně nikomu život nevrátí.