Plný kapsy šutrů

Na tohle představení do Rokoka jsme se chystali už nejmíň rok. Pokaždé nám do toho něco vlezlo, takže jsme ho oddalovali a oddalovali. Až jsme se nakonec přece jen dočkali. A irská (tragi)komedie v českém podání Plný kapsy šutrů nás nezklamala.

Miroslav Vladyka s Radkem Holubem předvádějí úžasnou ukázku divadelní improvizace v reálném čase. Samozřejmě, že hra má opěrné body, bez kterých by nefungovala, a děj, který ji dokáže táhnout od začátku do konce. Ale improvizace a divadelní exhibicionismus jsou její samozřejmou součástí.

Každý z heců představuje hned několik postav. Přechod mezi nimi je tak plynulý, že se chvílemi zdá, jako by na jevišti nestáli jen dva lidé, ale nejméně čtyři. I proto nelze dvojici hlavních hrdinů považovat tak úplně za hlavní. Hlavními hrdiny jsou asi sami herci, kteří hrají naplno a na minimalistické scéně vytvářejí iluzi proměnlivého a pestrobarevného prostoru.

Na dvojici irských statistů jsme se dříve také nemohli dostat proto, že byli každý měsíc velmi rychle vyprodaní. Dnes už lístky seženete velmi snadno a může se vám stát, že vás budou uvaděči přesouvat do předních řad, aby se herci necítili tak osaměle. Čímž chci naznačit, že klesající návštěvnost časem zřejmě vytlačí Plný kapsy z repertoáru. Jestli jste je ještě nezažili, už vám možná moc času nezbývá.