Jednobarevné vidění světa

Jakmile se člověk začne na svět kolem sebe dívat jednobarevně, začne si vytvářet svůj vlastní, virtuální, svět, který se od toho skutečného začne neodvratně vzdalovat. Jakmile se společně naladění lidé zformují do hnutí, stávají se rázem členy uskupení, jehož jednotliví členové postupně ztrácejí vlastní názory a přijímají ty společné, mezitím již prohlášené za nezvratné pravdy. Jakmile se hnutí přemění v politickou stranu, přistoupí na pravidla hry diktovaná ostatními. Jakmile politická strana uspěje ve volbách, je zrada na prapůvodních myšlenkách dokonána.

Z tohoto jednobarevného pohledu podezřívám nováčka na české politické scéně, Stranu zelených. Zelení jako jednotlivci jsou ještě schopni a ochotni životnímu prostředí skutečně pomáhat. Aktivity zelených hnutí se pohybují v širokém spektru činností od informačních kampaní přes happeningy až po násilné akce proti jiným skupinám obyvatelstva. Jejich hlavním smyslem je nabídnout naplnění volného času lidem, kteří díky tomu navíc získají pocit, že dělají něco pro dobrou věc. Politická strana v parlamentní demokracii však nemůže svým voličům nikdy zaručit, že splní všechno, co slíbila před volbami.

Začátkem ledna vysílala Česká televize v pořadu Na plovárně rozhovor Marka Ebena s Milanem Kňažkem (záznam pořadu). Ten, coby zakladatel tří politických subjektů, určitě ví, o čem mluví. Nyní, znechucen politikou, vede jednu ze slovenských komerčních televizí a vypadá celkem spokojeně. Podle jeho slov běžná politická strana splní deset procent svých slibů. Pokud jde o stranu skutečně seriózní, může procento stoupnout až ke dvacítce. Více procent se volič dočká maximálně jednou za deset let.

V případě Zelených je to asi i dobře. Nedovedu si totiž představit zelenou budoucnost nejen naší země, ale ani naší Země. Obávám se patentu na ekologický rozum této strany a z něj plynoucích příkazů, zákazů a nařízení o tom, jak kvalitně žít. Jak tak sleduji spousty fakt vytrhaných z kontextů, kterými nás zelení politici zasypávají, nedivím se těm, kdo jim dali a znovu dají svůj hlas. A vlastně ani těm, kteří získají jejich zelenou legitimaci. Nějak ale nemůžu uvěřit tomu, že je v moci jakékoli politické strany změnit směr, kterým se vydala naše civilizace. Zřejmě se jim podaří některé věci nahlodat nebo podkopat. Nahlíženo globálně však tyto drobné změny mohou ve svém důsledku vést spíš ke škodě než k užitku.

Jako zastánce evoluční teorie beru dosavadní vývoj života na naší planetě jako ten nejvhodnější, ač mohou zelení politici tvrdit něco jiného. Z toho nutně vyplývá, že i současný zvýšený výskyt zelené barvy v lidské populaci je zřejmě pro naši Zemi prospěšný.

Není ven jako ven

Když jsem se včera před polednem vracel domů, vylákalo mě hezké počasí z tramvaje o zastávku dříve. Jak jsem tak šel ještě studeným, ale už slunečným dnem, přemýšlel jsem kromě jiných věcí také o generačních rozdílech. Já (a nejspíš i moji vrstevníci) si pod pojmem "jít ven" představuji vycházku někam ven do přírody. Nebo alespoň ven na relativně čerstvý vzduch (pokud právě fouká vítr, který rozežene výfukové plyny) na ulici. Říkal jsem si, zdalipak vytáhne sluníčko "ven" i našeho náctiletého výrostka.

A dočkal jsem se zhruba hodinu poté,co jsem dorazil domů. Mládenec přišel s informací, že mu volal kámoš, že je venku hezky. Následovala samozřejmě otázka, jestli by s ním nemohl vyrazit "ven." Na můj doplňující dotaz kam ven se mi má teorie potvrdila na plné čáře a já si v tu chvíli připadal jako Sibyla bez sukní.

Plán měli naprosto jednoduchý -- vyrazit do centra a prolézt obchody, co mají kde nového nebo zajímavého. Na námitku, že to na mě moc jako "ven" nepůsobí jsem dostal vysvětlení, že možná půjdou někam jinam, možná i do parku. Nevím, jak to nakonec dopadlo, nezeptal jsem se. Na základě předchozích zkušeností ale předpokládám, že varianta park tentokrát nenašla dostatek příznivců.

Každopádně, klimatizované obchody bez oken, kde je aktuální roční doba nebo počasí ve venkovním světě naprosto zbytečným faktorem, mi jako vhodné prostředí k trávení volného času "venku" příliš nepřipadají. Nezbývá mi než doufat, že až mládenec povyroste, najde si třeba nějakou zajímavější a hodnotnější zábavu. A možná, že ho časem opět přitáhne i ono mé klasické venkovní ven.